Tag Archives: Putin

Ledoborec propagandy Šarij

V probíhajícím ozbrojeném konfliktu na Ukrajině, resp. občanské válce, hraje nezanedbatelnou roli i propaganda. Dezinformace, zfalšovaná videa, fotomontáže, nepravdy i vyložené lži. Někdy dochází i tragikomickému řetězení, jako v případě ženy vypovídající o ukřižovaném dítěti, ženy zraněné a později odhalené jako zcela zdravé svědkyně ukrajinského útoku v Doněcku. Údajně se má jednat o jednu a tu samou osobu, což znevěrohodňuje všechny předchozí zprávy. Ve skutečnosti se ovšem o stejnou osobu nejedná, ačkoliv minimálně historka o ukřižování je lživá. A pak si vyberte… Na média spoleh není – ruská jsou jaksi automaticky považována za nevěrohodná, západní působí velmi zaujatě a většinou automaticky přebírají kdejaký výplod, který vypustí ukrajinské „ministerstvo pravdy“.

V informační válce stojí za zmínku ukrajinský bloger a novinář Anatolij Šarij, jehož kanál s více než pěti sty příspěvky odebírá téměř 280 tisíc uživatelů YouTube a počty zhlédnutí jednotlivých videí často přesáhnou milion. Ze zaujatosti jej těžko obviňovat, je to Ukrajinec, Putina v lásce nemá a přeje si jednotnou zemi, odtržení východních oblastí odmítá. Přesto s neuvěřitelnou vytrvalostí, nadhledem a lehkým vtipem odkrývá jednu manipulaci za druhou, uvádí desinformace na pravou míru a odhaluje lži ukrajinských médií.

Svidok

Z článku serveru Svidok o „deseti zajatých separatistech“ byla odstraněna fotografie poté, co vyšlo najevo, že jsou na ní naopak příslušníci ukrajinské armády zajatí separatisty.

V příspěvku „Typická nemanipulace“ se například podivuje, proč chybí zvuk u videa na stránkách ukrajinského kanálu Hromadske.tv z ostřelování Mariopolu přičítaného separatistům. (V titulku stojí бойовики, což je označení ukr. médií pro separatisty.) Důvod je zřejmě ten, že v původním ozvučeném záznamu zazní mimo jiné tato slova: „…to se stalo v Mariupolu poprvé, že se takhle trefili přímo do domů. Stříleli samozřejmě Ukrajinci, jak vidíte. Nyní jde útok ze strany Vynohradnoho.“ Ať už je výrok pravdivý nebo ne, rozhodně nesmí zaznít, vzbudil by přinejmenším pochybnosti.

Několik příspěvků z poslední doby se týká stále přibývajících teroristických útoků, které mají prý na svědomí Rusové.  Alespoň jsou o tom přesvědčena ukrajinská média. Tajné služby totiž útok včas odhalí – a v takovém případě se na místě najde mnoho důkazů, například ruské vlajky, sovětské odznaky z druhé světové války nebo písemné pokyny pocházející z oblasti Donbasu, typická výbava každého agenta a teroristy – nebo neodhalí, a pak se najde alespoň něco, co vypadá jako ponožky v ruských barvách. Šarij dále s ironií sobě vlastní radí, co hledat na místě teororistického útoku – standardní je balalajka, obraz s Putinem nebo matrjoška. A i kdyby se jednalo o trenýrky s britskou vlajkou, jsou to stále Rusové, tentokrát natolik chytří, že se snaží svalit vinu na Brity.

Pokud vám to připadá trapné a nedůstojné, vězte, že jde pouze o reakci na každodenní chrlení podobně obskurních obvinění, která mají v skutečně zlých časech ujistit ukrajinský lid, že za vše může Rusko, nikoliv současná vláda. A ospravedlnit to ostatní, ať už jde o hospodářský úpadek, instalaci zahraničních ministrů, cenzuru, nucené odvody nebo bezpráví ve formě lustrací kanceláří soukromých osob maskovanými „patrioty“. (Na videu vystupuje v hlavní roli známá náctiletá nacistka Vita Zaverucha, která se dostala i na stránky francouzského Elle.)

————————————————————

Spolupráce a překlady: Natálie Vachatová

Jde o lidská práva?

Když se levicové feministky sdružené v „hudební“ skupině Pussy Riot rozhodly demonstrovat svůj pohled na problémy ruské společnosti vandalizací Katedrály Krista Spasitele, za což jim v jednu chvíli hrozilo až sedm let vězení, polovina světa povstala na jejich obranu. Nejvlivnější západní média v společném a jednoznačném názoru na věc  neváhala označovat Rusko totalitním státem a Vladimíra Putina diktátorem. Kdo si dovolil mít názor odlišný od toho oficiálního euroamerického, byl rusofil a nepřítel lidských práv. Děvčata dostala nakonec tresty mírnější, a následně byla amnestována.

Jiná feministka, ostře levicově zaměřená jedenadvacetiletá dívka s přezdívkou Rudá vlčice zaútočila letos na španělskou vládu pomocí Twitteru a jde na rok za mříže s verdiktem propagace terorismu. Alba González Camach totiž volala po vraždě španělského premiéra, ministra hospodářství a králi Juanu Carlosovi navrhovala stětí gilotinou. Mimo to ještě velebila činnost levicových teroristů z GRAPO. Nicméně reálně neprovedla vůbec nic. Pouze svou nenávist ventilovala písemně. A mimo Španlěsko je ticho po pěšině. V českých médiích vyšel jeden článek, jinak o kauze informovala snad jen Al-Jazeera. Kde jsou obránci lidských práv poukazující na to, že lidé by se neměli věznit za to, co napíšou? Usnul Schwarzenberg někde, že nepobíhá po náměstí s cedulkou ¡Libertad Loba Roja!?

(V obou případech bylo obviněným umožněno projevit lítost, resp. se omluvit výměnou za nižší trest nebo jeho prominutí. Společný je i mučednický přístup, kdy Camach se neodvolala a amnestovaná Aljochin se vyjádřila, že by vězení dobrovolně neopustila.)

Stejně nepovšimnutě proplula zpráva o nové legislativě saudského krále Abdalláha. Zákon nově definuje teorismus jako činnost směřující k narušení veřejného pořádku, ohrožení bezpečí společnosti, stability, ale i reputace země. Postižený může být také ten, kdo se pokouší jakýmkoliv způsobem vládě bránit v prosazování uvedeného zákona. Tedy třeba novinář svým článkem. Mimo jiné se zavádí sledování internetového provozu, odposlech telefonů a právo bezpečnostních složek provádět domovní razie bez povolení soudu. Podezřelý může být vržen do vazby na šest až dvanáct měsíců, přičemž hlavní slovo nemá soudce, ale ministr vnitra. Protiteroristický zákon jen doplňuje celkový charakter autoritatářského režimu, ale obvyklí ochránci práv mlčí stejně jako světový policajt USA. Se Saudskou Arábií má totiž velmi dobré vztahy.

Oklikou se tak dostáváme k Ukrajině, kde byla role diktárora přiřazena Viktoru Janukovyčovi kvůli jeho přístupu k řešení masových protestů v Kyjevě. Podle západních politiků jsou ohrožována lidská práva opozičních demonstrantů, v jejichž řadách a se zbraněmi v ruce bojují mimo jiné neonacisté, banderovci, fotbaloví chuligáni a kdejaká verbež z celé rozlehlé Ukrajiny. Média drží obvyklou linii – co řekne EU a USA je svaté, a netřeba se tedy hlouběji zamýšlet nad souvislostmi. A to i poté, co se objeví skandální záznam rozhovoru mezi náměstkyní ministra zahraničí USA Victorií Nuland a americkým velvyslancem Geoffrey Pyattem. Z něj mimo jiné vyplývá, že Vitalij Kličko je jen loutkou a OSN prostředkem k dosažení cílů americké administrativy. Teď již slavná věta Fuck the EU z úst náměstkyně zase dokazuje, že o přístupovou smlouvu také nejde. O lidských a občanských právech ani slovo. Na těch totiž ve skutečnosti vůbec nezáleží. Ani na útrapách běžných Ukrajinců nebo na těch, kteří s opozicí nesouhlasí. V žádném případě netvrdím, že je za vlády Janukovyče vše v pořádku, není to ostatně žádný svatoušek. Ukrajinská situace charakterizovaná například i vnitřním konfliktem jejího obyvatelstva, kdy východ a západ má zcela odlišný pohled na další směřování země, je však příliš složitá na to, aby ji vyřešilo pouliční násilí, které opoziční vůdci vytrvale podporují.

Tak jak to tedy je? Jde skutečně o práva lidí a občanů? Pokud ano, proč je výběr pozornosti médií a iniciativy států tak selektivní? Nebo je  to spíše boj o geopolitický vliv a pokračování zahraniční politiky jiným způsobem? Zamysleme se nad tím, až se zase někdo začne ohánět zaklínadlem o lidských právech a ukazovat nám záběry osob mučených a pronásledovaných diktátory, kteří jsou zrovna na světové šachovnici nepohodlní.