Tag Archives: Edward Snowden

Ještě jednou k Edwardu Snowdenovi..

Osobnost Edwarda Snowdena se v poslední době stala předmětem mnoha krajních reakcí, ať už nenávistně fanatických, označujících jej za zrádce a zaprodance pekelných teroristů, nebo oslavně revolučních považujících třicetiletého Američana za novodobého Gándhího. Co se tedy vlastně stalo, co Snowden udělal, a kým tedy je?

Edward Snowden, bývalý zaměstnanec firmy Booz Allen Hamilton (společnosti pracující na zakázkách mj. pro CIA,  NSA a armádu),  poskytl londýnskému periodiku The Guardian tajné materiály dokazující masové sledování elektronické komunikace nejen amerických občanů. Pomohl tak mimo jiné veřejně odhalit existenci amerického vládního projektu PRISM, britského programu Tempora, skutečnosti, že je plošně sledována komunikace obyvatel velké části světa. Materiály dokonce vrhly stín podezření na společnosti jako Google, Microsoft, Apple, Facebook, AOL nebo Yahoo, že s americkou vládou spolupracují aktivně a dobrovolně. (Dále také telekomunikační společnosti AT&T, Verizon a Sprint, viz zde.)

Takže ve zkratce – americká vláda (ve spolupráci s britskou vládou) špehuje v ohromném rozsahu své vlastní i zahraniční občany. Nic, co napíšete na internetu, si nemusí přečíst jen adresát vašeho textu. Přenos a ukládání dat, videokonference, přihlášení se k účtu, to všechno s vámi sdílejí tajné služby. Ehm, vážně to někoho překvapuje? Nebo to, že nejsledovanější oblasti světa jsou třeba Írán, Pákistán a Egypt?

Snowdenova akce v podstatě jen potvrdila to, co si někteří mysleli, a někteří, vysmíváni jako příznivci konspiračních teorií, říkali nahlas již delší dobu. Mě osobně nejvíce zaujala jen role telekomunikačních společností a soukromých poskytovatelů internetových služeb. Jinak jsem zrovna úžasem neomdléval. Ale byl jsem rád. Byl jsem rád, že lidé mají nyní potvrzeno černé na bílém, že je státní moc velmi detailně sleduje, že jejich soukromí na internetu a po telefonu neexistuje a že se podle toho mohou zařídit. „A co teroristé, ti se podle toho také mají zařídit?“ ptají se s pohrdavým úšklebkem zavilí bojovníci proti teroru (většinou muslimskému, nikdy ne státnímu). No, skutečně si myslíte, že útok na americkou ambasádu se plánuje na Facebooku? Ano, propaganda tam je, návody k efektivnímu použití střelných zbraní taky, ale pochybuji, že by takový Omar Hammami svolával své soudruhy do zbraně přes ICQ. V každém případě si nemyslím, že by si „masoví vrazi“, ať už skuteční, domnělí nebo nastrčení, nějak výrazně polepšili.

Tím se dostáváme k tomu, co Snowden neudělal. Neodhalil identitu tajných agentů, umístění rezidentur nebo vojenských objektů, neprozradil akční plány tajných služeb ani informace o tom, do jakých akcí jsou zapojeni a na čem pracují. Bezprostředně neohrozil zdraví a životy. I proto považuji označení Edwarda Snowdena opovrženíhodným zrádcem za přehnané a neodpovídající realitě.

Stejně tak si nemyslím, že takto rozsáhlé zasahování do soukromí není důvodem k znepokojení jen proto, že se (prý) dosud neobjevily důkazy o jeho zneužití, jak píše pan Ondřej Neff. Vládní akce namířené proti občanům a občanským svobodám, byť jsou prezentovány s potenciálně dobrým úmyslem, by měly být vždy důvodem k obezřetnosti a znepokojení. Thomas Jefferson řekl, že strom svobody musí být čas od času osvěžen krví patriotů a tyranů. V tomto kontextu vidím Edwarda Snowdena spíše jako patriota.

Reklamy

Filipika proti Astonovi

Včera ráno jsem na Twitteru klikl na článek Případ se sledováním, což je úvodník Neviditelného psa sepsaný Ondřejem Neffem. Text ve mně mimo jiné vyvolával pocit, že je autor plný strachu, nenávisti, předsudků a rád si zafabuluje. K tomu se ale nyní podrobněji vyjadřovat nechci. Co mě totiž nejvíce zaujalo, byl styl, jakým je text psaný. Jako bych otevřel Rudé právo z konce čtyřicátých nebo sedmdesátých let. Jsme ve válce proti organizovanému a krvelačnému nepříteli. Ten se vetřel do naší společnosti a chce ji zničit. Pokud by ještě existovaly Lidové milice, měly by zřejmě nastoupit na stráž a hlídat dnem i nocí, jestli zrádný imperialista neshazuje mandelinku bramborovou na naše socialismem zvelebovaná pole.

Většinou, když čtu něco takového, jen zakroutím hlavou a zvednu obočí. Spíše proto, že nemám čas se podobnými texty zabývat, než vinou lhostejnosti. Tentokrát jsem si dovolil reagovat a zveřejnil na Twitteru svůj názor: Další Neffův povrchní hejt.. Je to jako číst Rudé právo, když psalo o nebezpečí krvelačných kapitalistů.

Odpověď mi vyrazila dech zejména svou iracionalitou.

Asi byste měl číst Halo noviny, názorově by vám vyhovovaly zřejmě vic.

Aha, takže nesouhlas s fanatismem zavánějícím článkem mě automaticky staví do role čtenáře levicového plátku. Přestanu-li se zamýšlet nad myšlenkovými pochody vedoucí k takovému závěru, připomíná mi toto štěknutí úroveň některých diskutérů na českých mediálních serverech, kde se místo argumentů častují nadávkami dle politické příslušnosti. (Aniž by měli ponětí, s kým vůbec oponent sympatizuje.)

Představte si, že bych napsal něco jako „Miloš Zeman je dobrým presidentem, protože nenávidí novináře, z nichž někteří jsou prodejné svině, a hospodářsky pozvedne naši zemi.“ (V té větě je trochu nenávisti, trochu demagogie a trochu spekulace. Stejně jako v Neffově úvodníku.) Některý čtenář by na tento blábol negativně zareagoval a já bych odepsal: „Běžte si raději číst Mein Kampf, ten je asi více dle vašeho gusta.“

Má reakce následovala, ač jsem již tušil, že je to zřejmě zbytečná snaha uvést diskusi do smysluplnějších kolejí: Nechápu, co tím chcete říct. Nesouhlas s fanatickými výlevy Neffa snad znamená, že budu fanouškem socialistického plátku?

A účet Neviditelný pes odepsal: Když nedokážete uvést jediný argument, kterým byste své tvrzení doložil, těžko si mohu myslel něco jiného.

Já jsem skutečně neargumentoval, pouze jsem v kostce napsal názor na článek, který jsem si přečetl. K argumentaci jsem nedostal ani prostor, protože jsem byl šmahem zařazen mezi čtenáře socialistického periodika. Nevím, jestli spravuje twitterový účet Neviditelný pes pan Neff osobně nebo někdo jiný. Možná jsem svou reakci měl napsat kultivovaněji nebo srozumitelněji. V každém případě bych ale doporučoval tomuto internetovému magazínu rozumnější přístup ke zpětným vazbám od čtenářů.

A přitom by stačilo tak málo – třeba místo mávání Haló novinami položit otázku, proč si myslím to, co jsem napsal. V tomto duchu jsem reagoval a odpovědí mi byla otázka Jaký by byl váš názor na pracovníka BIS nebo VZ, který by předal naše tajné materiály Rusům? Když pominu, že „případ Snowden“ je poněkud odlišný od situace v dotazu, který se tím pádem stává irelevantním, jde o to, že ona osoba u klávesnice stále nechápala, že má reakce se týkala především stylu, jakým byl úvodník psán, že jsem se nevyjadřoval k obsahu, ale zejména k nenávistné dikci připomínající totalitní propagandu minulého režimu.

Konec konců, posuďte sami, co vznikne, když zaměníme vybraná slova některých vět:

Problém je v tom, že jsme vskutku ve válce, že nepřítele máme, nevyzpytatelného a doslova krvelačného. Navíc nepřítele, který se vetřel do naší socialistické společnosti, těží z jejích vymožeností a snaží se zničit její základy. Přirozeně, že to nejsou VŠICHNI kapitalisté a všichni ze západu. Je to možná jenom nepatrné procento mezi nimi. Jenže je to organizovaná síla, naprosto cílevědomá, dokonale organizovaná.

(…)

Nikdo z nezasvěcených netuší a nemůže se seriózně vyjadřovat k podstatě sledovacích procesů vykonávaných sovětskými tajnými službami. Všichni se teď opírají o denunciace opovrženíhodného zrádce Slánského (Husáka, Dubčeka…doplňte dle libosti). Kdyby sovětské tajné služby včas zachytily a vyhodnotily komunikaci vražedných bratří Mašínů, kolik tragedií by nenastalo?