Tag Archives: dotace

Zachráníme se před EET?

Kultu Andreje Babiše mírně teče do bot. Lidé začínají chápat, že s EET jaksi automaticky líp nebude, ministr Ťok prosazující vyvlastňování majetku je podezřelý z korupce, pražská primátorka se projevuje jako nekompetentní buran a média bez ostychu zveřejňují fakta o penězovodu, který si Andrej Babiš připravil ve formě dalších biopalivových dotací.

Babiš ztrácí nervy, křičí, a nechává chrlit jeden článek obhajující EET za druhým. Dokonce si na to najal PR experta za dva miliony z kapes daňových poplatníků. Obsah je pořád stejný, vágní a demagogický  – nepoctiví živnostníci a obrovské sumy, které se vyberou do státní kasy díky elektronické evidenci tržeb. Prý to není namířeno proti živnostníkům a řádně platícím podnikatelům. Prý to narovná podnikatelské prostředí eliminací nekalé konkurence. Prý jako v Chorvatsku.

Dokonce nám pan ministr sděluje, že se díky EET podnikatelům sníží administrativní zátěž, protože je budou úředníci muset méně kontrolovat. A lépe si posvítí na ty podezřelé. Aha, díky plošné úřední šikaně bude méně cílené úřední šikany. Kvůli efektivnějšímu postupu proti údajným nepoctivým živnostníkům, nahážeme klacky pod nohy všem. I přesto, že už teď máme obrovský úrednický aparát, který se daněmi zabývá, a lijeme do něj miliardy.

Ministra financí nezajímá, že Chorvatsko (a nejen to) je příklad hovořící spíše proti zavedení EET. Motá se ve svých výrocích, protiřečí si, útočí na Vietnamce, má zmatek i v tom, jak se počítá základ daně. S efektivnějším výběrem daní je neúspěšný, a místo aby šetřil na výdajích státu, dělá ze státní kasy stále děravější cedník, kterým tečou peníze nás všech do kanálu…pokud zrovna ne do jeho firem. Jeho Svatým grálem je megalomanský projekt za stovky milionů, jehož pozitivní dopad na rozpočet je minimálně nejistý. Bit bude opět občan – živnostníci s další zbytečnou zátěží i většina ostatních, protože na konci řetezce je vždy zákazník.

Andreji Babišovi však na občanech pravděpdobně pramálo záleží. Fungovat to prostě bude – za každou cenu. I kdyby se to ani trochu nevyplatilo. Aby od nás vybral ministr financí co nejvíce daní, je odhodlán utratit naše peníze do poslední koruny. Prostě mu to zaplatíme.

A nebo taky ne. Monstrprojekt se totiž podle IT odborníků rozhodně nestihne zavést k 1. lednu 2016, a pokud ho vůbec během příštího roku spustí, bude to nefunkční paskvil. ANO se postupně demaskuje jako další z účelových projektů k vysátí veřejných peněz a nezachrání to ani kult osobnosti jeho vůdce po boku s užitečnými idioty a zaplaceným komparsem. Voliči prozřou a dají svými hlasy šanci politikům, kteří upřednostňují občana před státem, odmítají nadbytečnou byrokracii a úřední šikanu. Politikům, kteří rozumí tomu, že čím jsou daně nižší, tím efektivnější je jejich výběr. A tím lépe se také podniká a žije.

Advertisements

Prostě bude líp!

Vážení spoluobčané, od příštího roku je oficiálně u nás líp! Vžijte se společně se soudruhy z vládní koalice do představy budoucích krásných časů, které nás čekají, a radujte se již teď.

Začínáme rokem 2016 – ve všech hospodách, restauracích a klubech je zakázáno kouřit. Nešťastní občané, kteří dosud nemohli kvůli vražednému dýmu navštěvovat jakýkoliv podnik, se houfně hrnou do restaurací a HDP začíná růst raketovým tempem. I ti méně majetní si mohou dovolit povyražení, protože nejlevnějším nápojem je povinně voda. Sekundární výhodou tohoto opatření je klesající počet alkoholiků a nemocných kuřáků, kteří mizí stejně závratným tempem jako gambleři všude, kde obce zakázaly hrací automaty. Podniky, které zkrachovaly, nikomu nechybějí, vesničani si dojedou do města a hospod bylo stejně moc, trh je nutno regulovat – říkal to největší žijící šefkuchař.

Produktivita roste, protože stát úspěšně bojuje s nezaměstnaností a dává lidem práci – úřednická místa přibývají po tisících, rozsáhlou agendu státu je totiž potřeba řádně řídit, kontrolovat a vymáhat. Všichni si váží zejména pracovníků finančních úřadů, protože na jejich bedrech je zodpovědnost zvyšování bohatství státu, to jest efektivní výběr daní. Ten funguje perfektně – daňové komando si posvítí na všechny korupčníky, podvodníky a živnostníky a kdo je podezřele bohatý, skončí u soudu, kde musí vysvětlit, jak přesně si tolik nakradl. Když to nezvládne, stát mu všechno zabaví a spravedlivě to rozdělí menšinám a potřebným. Elektronická evidence tržeb sice zatím nefunguje, nicméně systém hlášení podvodů se už teď docela ujal. Bdělí občané sledují, kdo si nevzal účtenku, čímž se pokusil okrást nás všechny, a urychleně případy hlásí na horkou linku příslušného úřadu. Skončila spousta soukromých podniků, které nebyly tak perspektivní, aby si zasloužily dotaci. Zbylé zaměstnance ochotně přijme některá z firem ministra financí, takže jsou všichni spokojení. Majitelé, kteří beztak lidi jen vykořisťovali, aby mohli žít v luxusu a stavět si vily, raději emigrovali někam, kde není sociální spravedlnost na tak vysoké úrovni.

Nápad ministra dopravy vylastňovat majetek v zájmu státu a veřejného blaha se docela ujal. Silniční síť sice neroste o moc rychleji, ale úředníkům aspoň vlastnické právo tolik nekomplikuje již tak náročnou práci. Zvažuje se dokonce aplikace tohoto postupu i v případě, že soukromé stavby či pozemky brání rozvoji firem ministrů a jejich přátel – ty totiž také slouží veřejnému zájmu, to každý musí uznat. Silnice konec konců už není potřeba tolik udržovat, nechutně drahá auta pirátů jsou vytlačena policejními kontrolami, radary a do většiny měst se smí jen na kole nebo pěšky. Ubývá tak i nehod, všichni chodci jsou totiž označeni barevnými štítky. Města přebudovaná ve spolupráci s uměleckými aktivisty vypadají daleko lépe a je v nich bez automobilů nejčistší vzduch na světě.

Státní dluh se příliš nezmenšil a ani to nevypadá, že by mohl, což ale nevadí, protože hospodařit na dluh je moderní, normální a funguje to. Kdyby bylo potřeba, ČNB a ECB se nějak domluví a vlastně úplně nejvíc nejlíp bude, až zavedeme euro. Peníze stát potřebuje na úřady, dotace, pobídky a takzvané investice – třeba propagaci českých ryb, brambor nebo cyklistiky. V zájmu všech občanů také vláda podporuje různá sdružení proti rasismu a nenávisti a toleranční aktivisté se již nemusejí bát, že by neměli co jíst, protože jim za jejich záslužnou činnost nikdo dobrovolně nezaplatí. Stejně tak umělci, filmaři a vůbec všichni, kteří se starají o naše obveselení, kulturní obohacení a povznesení, protože kultura je prostě víc než cokoliv jiného. To si podobně uvědomuje i vedení České televize, které snad konečně prosadí plošné poplatky. Jsou spravedlivé, protože i ten, kdo nemá přijímač, se všechno dřív nebo později dozví – pokud by nezaplatil, tak je vlastně něco jako internetový pirát – a veřejnoprávní informace jsou přece nejkvalitnější, nejobjektivnější a nejpotřebnější.

Ve státě je čím dál bezpečněji – ministerstvo vnitra ve spolupráci s ministerstvem pro lidská práva  se stará o to, aby kdejaký občan nemohl mít zbraně. K čemu by mu vlastně byly, když máme policii, která pomáhá a chrání a vždy je včas tam, kde ji potřebujeme. A nikdo si nestěžuje. K bezpečnosti přispívá i registr přestupků ve spojení s obecními posudky, na základě kterých je odhaleno potenciální závadné chování občanů třeba při nakupování nebo ve volném čase. Zavedení branné povinnosti, v rámci genderové vyváženosti naštěstí i pro ženy, zabrání tomu, aby se mládež flákala, a udělá z kluků i holek pravé muže, kteří dokážou poslouchat rozkazy a blbě nekecají. Zbývá ještě úspěšně dokončit válku proti drogám, ale to naši ministři taky zvládnou, i když to bude těžké a drahé, jde ale konec konců o budoucnost našich dětí.

Čeká nás ještě dlouhá cesta, než bude absoltuně nejlíp. Kurz, který určili naši moudří vládci, je však správný, tím si musíme být jistí. Možná by bylo dobré vymyslet nějaký způsob, jak jim vyjdářit své díky. Co například pouliční průvod vděčných občanů s mávátky a transparenty – třeba někdy na jaře, kdy už je teplo – navrhuji prvního máje…

Zbavme se svého socialismu

10_img

V České republice uplynulo pětadvacet let od okamžiku, kdy už není oficálně socialistická, což bylo minulý měsíc více či méně důstojně oslaveno. Máme zde nyní svobodu a demokracii a můžeme se svými životy nakládat, jak uznáme za vhodné.

Socialismus, přesto, že vedoucí úloha jedné strany již není státním náboženstvím, však stále přetrvává v mysli mnoha lidí. Mnozí o tom patrně ani sami něvědí. Není se čemu divit, pětadvacet let je krátká doba na změnu paradigmatu, které vytvořily čtyři desítky let komunismu. Není nic neobvyklého slyšet dnes někoho říkat, že bohatí by měli mít vyšší daně, že stát by měl lidem dát práci nebo že majitelé firem vykořisťují zaměstnance. I lidé, kteří se považují za odpůrce komunismu, tak nahrávají tomu, aby se nám socialismus vrátil oknem, poté co byl vyhozen dveřmi. Tentokrát bez vedoucí úlohy strany maskovaný za solidaritu s chudými a slabými. S nedostatkem hlubšího vhledu do problému, který je řešen nějakou státní regulací nebo dotací, tito lidé tleskají řešení, jenž často onen problém jen kosmeticky uhladí, zatímco způsobí jiný a u toho poškodí všechny. Typickým příkladem je minimální mzda a její zvyšování. Cílová skupina tohoto opatření je ráda, protože dostane o pár set korun měsíčně více. To, že tyto peníze zaměstnavatelé musejí promítnout do nákladů, zvýšit ceny a případně propouštět, již málokdo domyslí. Důsledkem je zástup nezaměstnaných pobírajících místo zvýšené minimální mzdy příspěvky od státu, které zaplatí všichni. Reálný příklad vidíme aktuálně v Německu. Skalní zaklínači bohatých mohou namítnout, že hrabivý zaměstnavatel nemusí přece tolik vydělávat. Nemusí, ale pak taky může s podnikáním seknout. S ním přijdou o práci i všichni zaměstnaní.  Není třeba se dělit na levici a pravici, abychom odhalili nesmyslnost státních zásahů, stačí použít zdravý selský rozum. Registrační pokladny, měsíční přiznávání DPH, centrální registr účtů a další podobná opatření jsou ze stejné kategorie – posílí moc státu, zvýší nezaměstnanost a utlumí podnikání. Přibude úředníků a zvýší se státní výdaje. Nikdo se nebude mít lépe.

Socialismus je přítomen také vždy, když se prosazuje zákon přenášející zodpovědnost z občana na státní správu a zavádí trest za neuposlechnutí. Někdy to není patrno na první pohled, protože změna je předkládána jako ochrana nás samotných. Problém je v tom, že čím více učíte člověka spoléhat se na stát, tím méně se stává zodpovědným sám o sobě. A také v tom, že trest je nejméně účinným výchovným prostředkem.  Jak naučíte dítě, aby chodilo bez pádu, když se bude neustále držet vaší ruky? Tím, že jej zpohlavkujete, kdykoliv klopýtne? Nejlépe je to vidět na dopravních zákonech. Máme bodový systém a jedny z nejvyšších pokut v Evropě, vyhlášky a zákony týkající se řidičů přibývají, přesto nejezdíme bezpečněji. Chodcům bylo nařízeno nosit reflexní prvky – jaký konkrétní dopad to bude mít na jejich zodpovědnost? Dovolím si odhadnout, že opačný. Člověk vybavený svítivou cedulkou získává pocit, že se mu nemůže nic stát, a opatrnost snáze hodí za hlavu. Je to možná maličkost, ale princip zůstává stejný.

Dalším z průvodních znaků socialistického uvažování je nenávist k bohatým, lépe řečeno všem, kteří jsou schopni vydělat větší množství peněz než průměrná populace. Na ně je pohlíženo skrz prsty, jakoby svou prosperitou ukusovali z koláče blahobytu ostatním. Kdokoliv si dovolí koupit luxusní automobil, stává se veřejným nepřítelem a nejspíše podvodníkem. Přičemž se zapomíná, že cesta k bohatství bývá mnohdy rizikem a většinou znamená nějakou investici – ať už čas nebo peníze – a v neposlední řadě dává práci řadě lidí. Zapomínáme, že i nákup toho auta dal práci lidem. I dům, který si bohatý člověk koupí, musí někdo postavit.  Když americká vláda v roce 1990 zavedla daň z luxusu, která se vztahovala na prodej jachet, očekávala, že vybere více na daních. Opak byl pravdou – vybralo se méně, potenciální kupci rezignovali nebo si jachtu pořídili v zahraničí. Některé jachtařské firmy zkrachovaly a lidé přišli o práci. Ještě zrůdnější je aktuálně připravovaný zákon o prokazování původu majetku, který vytváří presumci viny a dělá ze všech občanů potenciální zločince. Nepoctivci si jako vždy najdou cestu, jak se mu vyhnout, pro ostatní to bude signál, že Česká republika je země, kde není dobré pobývat ani podnikat. Veřejnost však zákon podporuje, protože na mušce jsou bohatí. Pokud však budeme pokračovat tempem, který nastolila současná socialistická vláda, bude naše republika zemí úředníků, nezaměstnaných a zaměstnaných v Agrofertu.

V socialismu všichni prohrávají, nikdo nevyhrává. Chudí nezbohatnou, pokud bude stát dusit podnikatele, vybírat více daní a najímat více úředníků. Chudí zbohatnou, pokud se přestanou spoléhat na stát, aktivně zvýší svou hodnotu na trhu práce a soukromý sektor bude prosperovat. Chce-li stát efektivněji vybírat daně, ať je sníží a omezí své výdaje – ať zruší nepotřebné úřady, zjednoduší agendu a neplýtvá vybranými prostředky na nesmyslné akce jako Ryba domácí. Ať nechá soukromý sektor dýchat a prosperovat. Chce-li stát zodpovědné občany, ať je nechá více spoléhat se na sebe samotné místo na bobtnající svazky zákonů.

Přestaňme závidět bohatým a raději se inspirujme. Zaměřme se na vlastní dovednosti a jejich zlepšování místo volání po dalších regulacích. Přestaňme pobízet stát, ať nám zajistí pracovní místa a zlepší životní standard tím, že někomu jinému sebere plody jeho práce. Přestaňme věřit, že peníze kazí charakter, a spíše se soustřeďme na to, aby náš charakter byl lepší bez ohledu na výši konta. Začít může každý u sebe. Budoucnost každého jednotlivce je v jeho rukou, neodevdávejme ji dobrovolně státu s pocitem, že ten to nějak zařídí.

 

 

EU – kdy nám dojde trpělivost?

Tento měsíc tu máme dvě žhavé novinky z Evropské unie! Za prvé, Evropská komise se moudře rozhodla věnovat svou pozornost tomu, jak poddaní, ehm občané EU luxují. Výsledkem je zákaz používání vysavačů s příkonem nad 1600 W od září příštího roku, a dokonce 900W od roku 2017. Jako u dalších sociálněinženýrských projektů, je i zde cílem naučit občana a spotřebitele, resp. výrobce vysavačů, co je správné. Pokud byste si náhodou mysleli, že co je správné, víte sami, a že např. slabší vysavač vás donutí luxovat déle a spotřebovat stejně, ne-li více energie, tak se pletete. Možná dokonce zbytečně přemýšlíte, nemluvě o snaze rozporovat rozhodnutí bruselských odborníků. Jsme v EU, takže o takových věcech, jako je koupě vysavače nebo žárovky, už se starat nemusíte. EK to rozhodne za vás.

Další novinkou je nápad regulovat držení a prodej zbraní vzešlý z osvícené hlavy komisařky Cecilie Malmström. I přesto, že žádné problémy s legálně vlastněnými střelnými zbraněmi Evropa nemá, rozhodla se EK udělat průzkum mezi 0,006 procenty (sic!) občanů EU, co by říkali na nějakou tu regulaci. Anketu jsem vyplňoval také (podle svého nejlepšího euroskeptického vědomí a svědomí) a připadalo mi, jako by si ji ušil někdo na míru toho, jaký výsledek požadoval. Soudruzi ji samořejmě interpretovali po svém, a tak nás čeká utahování šroubů i v oblasti zbraňové legislativy. (Výsledky průzkumu zde v pdf.) A to i přesto, že např. v České republice je trestná činnost, ve které hrála roli legálně držená střelná zbraň, natolik zanedbatelná, že se o ní od roku 2012 nevedou statistiky. Přesto, že tam, kde se omezí možnost legálního nabytí střelné zbraně, vzroste činnost černého trhu. Přesto, že třeba ve Velké Británii po totálním zákazu držení střelných zbraní závratně vzrostla kriminalita.

Zajímalo by mě, kdy toho lidé začnou mít skutečně dost. Výše uvedené učitě naštve více než 300 tisíc českých držitelů zbrojních průkazů, kteří jsou zároveň vlastníky cca tři čtvrtě milionu střelných zbraní. Luxování by mělo naštvat všechny rozumně myslící občany. Majitele bazénů zase jistě nepotěšilo nařízení, podle kterého si musejí dojít pro povolení na nákup čisticích prostředků, protože jsou podle EK potencionálními teroristy. Kdy ale přijde to skutečné prozření? To zjištění, že už jsme za hranou a a nebezpečně blízko Orwellovu 1984? Kam až EU stihne zajít, než otevřeme oči a nekompromisně ji odmítneme?

V této souvislosti mě napadají argumenty zastánců EU. O tom, jak je v Evropě mír, že jsme hrdou součástí Evropy, že máme přece ty dotace a lidská práva a počítá se s námi. (Záměrně neuvádím volný pohyb zboží a osob, protože ani k jednomu EU nepotřebujeme.) Většina z toho jsou nesmysly – dotace škodí (korupce, stavby zbytečností, deformace trhu), součástí Evropy jsme ať chceme, nebo ne a lidská práva taky nevynalezla EU. Co se míru týče, připadá mi, že existuje přímá úmernost mezi množstvím míru v Evropě a podporou válečných konfliktů (ze strany EU) ve zbytku světa. Nicméně, i kdyby tyto nesmysly platily, vážně byste všechny  ty „výdobytky“ vyměnili za vlastní svobodu? Budete raději žít ve světě, kde je každý váš krok sledován, každé vaše rozhodnutí upraveno směrnicí, každá činnost regulována, výměnou za neurčitou záruku míru, za euro, za ochranu menšin, levnějšího volání z dovolené a uměle vytvořená lidská práva (např. právo na bankovní účet)? Vyměníte to za svobodu a možnost se samostatně rozhodnout?

Prý bychom se měli bez EU hůře. Byli bychom odkázání sami na sebe a třeba by to znamenalo dočasný hospodářský pokles. Připomíná mi to Promethea přikovaného ke skále, kterého každý den okusuje orel. Promethea, který v případě možnosti volby zůstane raději na té skále, protože dole bez okovů by byl nezaměstnaný a bez jistoty, že pomazánkové máslo bude skutečně pomazánkové máslo, a rum by tam nemusel být z cukrové třtiny. Kterou možnost zvolíme my? Možná trnitou cestu nezávislosti, vlastní práce a zodpovědnosti, nebo život a smrt v okovech zdánlivě zlaté klece proklamovaných jistot EU?

Možná veřejnosti pohne žlučí ještě jedna novinka. Jde o dokument předložený v rámci práce EU na Směrnici pro rovnoprávné zacházení, který najdete zde, a pokud by zmizel jako z jiné oficiální úřední stránky, tak i zde. Zavádí se jím např. hate crime, tedy zločin (z) nenávisti, a to zejména vůči Skupině, což je přesně definovaný spolek sdružený na základě etnické či náboženské přislušnosti, kulturních kořenů nebo gendrové a sexuální spřízněnosti. Případně na základě čehokoliv (…or any other characteristics of a similar nature.)! Zavádí se povinně tolerance, která je přesně definovaná zákonem. Čeští náctiletí rapeři se nebudou smět oslovovat negře a na Slovensku bude nepříjemně překvapen každý, kdo použije sloveso cigániť znamenající lhát nebo přehánět. (V dokumentu se jako příklad zakázaného projevu vůči Skupině uvádí „Cikáni kradou“.) Oba příklady budou ale jen kapkou v moři. Nezapomeňme totiž na cenzuru veřejných i soukromých médií a komise dohlížejicí na společnost, zda uvedená nařízení dodržuje. Připomíná vám to něco?

V podnadpisu dokumentu stojí SUBMITTED WITH A VIEW TO BEING ENACTED BY THE LEGISLATURES  OF EUROPEAN STATES, kde je důležité enacted neboli uzákonit, nařídit zákonem. Zdá se mi, že sázejí na to, že dokument v tichosti propluje do legislativy členských států, které pak budou muset nařízení aplikovat zákony. Vytvořili svinstvo a nechají vlády a parlamenty, ať si s tím poradí. Pokud to projde, je k Orwellovi zase kus blíž.

Nebo tohle možná bude ta posední kapka?

————————————————————————————————————

Článek o zmiňovaném dokumentu jsem nejprve našel na různých tzv. konspiračních webech. Pak jsem našel dokument samotný a naposled téma hezky zpracované zde, kde autor blogu Od věci přeložil tento i jiné souvisejicí dokumenty do češtiny.

ANO, máme po volbách..

Předčasné volby jsou za námi.  Obavy rozumnější části národa, že dají vzniknout silné levicové vládě, se nenaplnily, nicméně i tak výsledek neslibuje příliš optimistickou budoucnost.

Drtivé vítězství oranžových komunistů se nekonalo a rozkol v ČSSD přišel pomalu dříve, než se zavřely dveře za posledním členem okrskové komise. To je jistě docela pozitivní.  Zelení socialisté se do parlamentu nedostali, což je také pozitivní. Stejně jako rána palicí do hlavy, kterou obdržela ODS, a snad se tedy konečně  místo rozhazování peněz daňových poplatníků rozhodne dělat pravicovou politiku . SPOZ pro někoho překvapivě skončila bez mandátu stejně jako pomatenci z  DSSS nebo pseudopravicový boboprojekt  Hlavu vzhůru. Výsledek TOP09 ukazuje, že je tu bohužel stále půl milionu voličů, kterým zřejmě přijde Hegerův fašismus sympatický, Kalouskovo diletantství nadějné a knížecí senilita roztomilá.  Očekávání Strany svobodných občanů byla dle vyjádření různých jednotlivců mezi 1,5 – 5 %, skutečnost není nijak oslnivá, ovšem spíše než za neúspěch bych to považoval za slibný start a výzvu k zintenzivnění další činnosti. Piráti dostali 2,66 % hlasů, což by taky mohl být slibný start, pokud však kluci kromě internetu začnou rozumět i politice a ekonomice. Okamurův marketing vynesl Úsvitu přímé demokracie skoro 7 %, podobně skončili Lidovci, kteří spíše než jako fanoušci křesťanství a demokracie působí jako vyznavači Aštar Šerana.

Největším překvapením je však 18,65 % pro ANO 2011, stranu, která dlouhou dobu neměla ani program. Čekal jsem osobně cca 11 %, ale že se najde skoro milion voličů, kteří si nedají dvě a dvě dohromady a skočí na koblihu prohnanému miliardáři, zřejmě bývalému agentovi Stb a největšímu příjemci dotací v ČR, to mě šokovalo. Navíc, vzhledem k výsledkům ostatních stran má Babišova strana velmi výhodnou vyjednávací pozici a jejich rozhodnutí mezi opoziční činností a připojení se k vládní koalici je klíčové.

A že to není snadné rozhodování dokazuje samotný Andrej Babiš, který chvíli do vlády chce, chvíli ne. Což ale přičítám spíše jeho nízké politické gramotnosti než nějakému strategickému rozvažování. Chvílemi se totiž zdá, že pomalu ani neví, co to vláda je. Stačí se podívat, jak blábolí, když se jej Václav Moravec zeptá na druhý důchodový pilíř. Při dotazu na obsazení postu předsedy PS to zase skončilo tak, že mu stejný moderátor musel vysvětlit, o jakou funkci vůbec jde. Babiš tomu zkrátka moc nerozumí, a tak jen dokola opakuje, že přišel do parlamentu pracovat, že odstraní korupci a že bude stát řídit jako firmu. (Jak řídí tento podnikatel firmy se mimochodem můžeme podívat třeba do týdeníku Reflex. Že zmiňovaný článek trefil do černého, dokazuje i následná reakce.) Tohle ale možná před volbami příznivci ANO 2011 nepoznali. Možná jim ani nevadilo, že proti Andreji Babišovi vede slovenský Ústav paměti národa soudní spor kvůli vážnému podezření z aktivní spolupráce s Stb. A dokonce ani lobování v parlamentu za přimíchávání bio složky do pohonných hmot, které nám připomínají rozlehlé lány žluté řepky na našich polích a díky kterému inkasuje Agrofert sta miliony  dotací na úkor peněženek daňových poplatníků. (O tomto Andrej Babiš lže, když tvrdí, že biopaliva nařídila EU. Nařídila, ovšem podíl 5 % do roku 2020. My jsme na šesti procentech už nyní.) Nějak se ztratila i skutečnost, že se podnikatel snažil zkorumpovat předsedu Svobodných Petra Macha, když nabízel finanční podporu výměnou za vypuštění odporu proti evropským dotacím z programu strany. Voliči se spokojili patrně jen s prázdnými frázemi o odstranění korupce a nahrazení kmotrů, byť ten, kdo je vyslovuje, se úspěšně prosadil právě v prostředí kmotrů a korupce. V prostředí regulací a evropských dotací, ze kterých vesele prosperuje a které obecně považuje za velmi důležité. („Já nemám rád ty regulace a ty byrokraty v EU, ale my těch 70 miliard dotací jednoduše potřebujeme.“ Viz Hydepark. A navíc nepotřebujeme, naopak bychom bez nich paradoxně ušetřili.) A argument, že ten, kdo je bohatý, nepůjde do politiky kvůli penězům? Tak za prvé je tu moc, což není zcela zanedbatelná záležitost, a propojení hospodářské moci s politickou je velmi lákavé. Za druhé bych chtěl konečně vidět nějaký empirický důkaz podporující tuto tezi. Naposledy jsme tu měli vykuka Víta Bártu, který zrovna taky neměl hluboko do kapsy. A pokud bychom se podívali do historie, krásným příkladem byl římský senát, kde existoval majetkový cenzus pro kandidaturu do úřadu – senátoři zkrátka museli být majetní. Že by jim to zabránilo v korupci, pletichách, zradách a hromadění dalšího majetku nekalými způsoby, se taky říct nedá.

Vážení voliči, odevzdali jste svůj hlas člověku, jehož obdivované impérium je vybudované minimálně pochybným způsobem, člověku, který se nezdráhal pohybovat na hraně zákona  a za hranou morálky, Člověku, který lže a poskytuje vám vyprázdněné fráze. Člověku, který kvůli vlastnímu zisku s klidem sahá do vašich peněženek. Oportunistovi s vlivem hospodářským, mediálním (MF Dnes, LN) a teď díky vám i politickým. Těšte se..