Tag Archives: daně

Zachráníme se před EET?

Kultu Andreje Babiše mírně teče do bot. Lidé začínají chápat, že s EET jaksi automaticky líp nebude, ministr Ťok prosazující vyvlastňování majetku je podezřelý z korupce, pražská primátorka se projevuje jako nekompetentní buran a média bez ostychu zveřejňují fakta o penězovodu, který si Andrej Babiš připravil ve formě dalších biopalivových dotací.

Babiš ztrácí nervy, křičí, a nechává chrlit jeden článek obhajující EET za druhým. Dokonce si na to najal PR experta za dva miliony z kapes daňových poplatníků. Obsah je pořád stejný, vágní a demagogický  – nepoctiví živnostníci a obrovské sumy, které se vyberou do státní kasy díky elektronické evidenci tržeb. Prý to není namířeno proti živnostníkům a řádně platícím podnikatelům. Prý to narovná podnikatelské prostředí eliminací nekalé konkurence. Prý jako v Chorvatsku.

Dokonce nám pan ministr sděluje, že se díky EET podnikatelům sníží administrativní zátěž, protože je budou úředníci muset méně kontrolovat. A lépe si posvítí na ty podezřelé. Aha, díky plošné úřední šikaně bude méně cílené úřední šikany. Kvůli efektivnějšímu postupu proti údajným nepoctivým živnostníkům, nahážeme klacky pod nohy všem. I přesto, že už teď máme obrovský úrednický aparát, který se daněmi zabývá, a lijeme do něj miliardy.

Ministra financí nezajímá, že Chorvatsko (a nejen to) je příklad hovořící spíše proti zavedení EET. Motá se ve svých výrocích, protiřečí si, útočí na Vietnamce, má zmatek i v tom, jak se počítá základ daně. S efektivnějším výběrem daní je neúspěšný, a místo aby šetřil na výdajích státu, dělá ze státní kasy stále děravější cedník, kterým tečou peníze nás všech do kanálu…pokud zrovna ne do jeho firem. Jeho Svatým grálem je megalomanský projekt za stovky milionů, jehož pozitivní dopad na rozpočet je minimálně nejistý. Bit bude opět občan – živnostníci s další zbytečnou zátěží i většina ostatních, protože na konci řetezce je vždy zákazník.

Andreji Babišovi však na občanech pravděpdobně pramálo záleží. Fungovat to prostě bude – za každou cenu. I kdyby se to ani trochu nevyplatilo. Aby od nás vybral ministr financí co nejvíce daní, je odhodlán utratit naše peníze do poslední koruny. Prostě mu to zaplatíme.

A nebo taky ne. Monstrprojekt se totiž podle IT odborníků rozhodně nestihne zavést k 1. lednu 2016, a pokud ho vůbec během příštího roku spustí, bude to nefunkční paskvil. ANO se postupně demaskuje jako další z účelových projektů k vysátí veřejných peněz a nezachrání to ani kult osobnosti jeho vůdce po boku s užitečnými idioty a zaplaceným komparsem. Voliči prozřou a dají svými hlasy šanci politikům, kteří upřednostňují občana před státem, odmítají nadbytečnou byrokracii a úřední šikanu. Politikům, kteří rozumí tomu, že čím jsou daně nižší, tím efektivnější je jejich výběr. A tím lépe se také podniká a žije.

Advertisements

Prostě bude líp!

Vážení spoluobčané, od příštího roku je oficiálně u nás líp! Vžijte se společně se soudruhy z vládní koalice do představy budoucích krásných časů, které nás čekají, a radujte se již teď.

Začínáme rokem 2016 – ve všech hospodách, restauracích a klubech je zakázáno kouřit. Nešťastní občané, kteří dosud nemohli kvůli vražednému dýmu navštěvovat jakýkoliv podnik, se houfně hrnou do restaurací a HDP začíná růst raketovým tempem. I ti méně majetní si mohou dovolit povyražení, protože nejlevnějším nápojem je povinně voda. Sekundární výhodou tohoto opatření je klesající počet alkoholiků a nemocných kuřáků, kteří mizí stejně závratným tempem jako gambleři všude, kde obce zakázaly hrací automaty. Podniky, které zkrachovaly, nikomu nechybějí, vesničani si dojedou do města a hospod bylo stejně moc, trh je nutno regulovat – říkal to největší žijící šefkuchař.

Produktivita roste, protože stát úspěšně bojuje s nezaměstnaností a dává lidem práci – úřednická místa přibývají po tisících, rozsáhlou agendu státu je totiž potřeba řádně řídit, kontrolovat a vymáhat. Všichni si váží zejména pracovníků finančních úřadů, protože na jejich bedrech je zodpovědnost zvyšování bohatství státu, to jest efektivní výběr daní. Ten funguje perfektně – daňové komando si posvítí na všechny korupčníky, podvodníky a živnostníky a kdo je podezřele bohatý, skončí u soudu, kde musí vysvětlit, jak přesně si tolik nakradl. Když to nezvládne, stát mu všechno zabaví a spravedlivě to rozdělí menšinám a potřebným. Elektronická evidence tržeb sice zatím nefunguje, nicméně systém hlášení podvodů se už teď docela ujal. Bdělí občané sledují, kdo si nevzal účtenku, čímž se pokusil okrást nás všechny, a urychleně případy hlásí na horkou linku příslušného úřadu. Skončila spousta soukromých podniků, které nebyly tak perspektivní, aby si zasloužily dotaci. Zbylé zaměstnance ochotně přijme některá z firem ministra financí, takže jsou všichni spokojení. Majitelé, kteří beztak lidi jen vykořisťovali, aby mohli žít v luxusu a stavět si vily, raději emigrovali někam, kde není sociální spravedlnost na tak vysoké úrovni.

Nápad ministra dopravy vylastňovat majetek v zájmu státu a veřejného blaha se docela ujal. Silniční síť sice neroste o moc rychleji, ale úředníkům aspoň vlastnické právo tolik nekomplikuje již tak náročnou práci. Zvažuje se dokonce aplikace tohoto postupu i v případě, že soukromé stavby či pozemky brání rozvoji firem ministrů a jejich přátel – ty totiž také slouží veřejnému zájmu, to každý musí uznat. Silnice konec konců už není potřeba tolik udržovat, nechutně drahá auta pirátů jsou vytlačena policejními kontrolami, radary a do většiny měst se smí jen na kole nebo pěšky. Ubývá tak i nehod, všichni chodci jsou totiž označeni barevnými štítky. Města přebudovaná ve spolupráci s uměleckými aktivisty vypadají daleko lépe a je v nich bez automobilů nejčistší vzduch na světě.

Státní dluh se příliš nezmenšil a ani to nevypadá, že by mohl, což ale nevadí, protože hospodařit na dluh je moderní, normální a funguje to. Kdyby bylo potřeba, ČNB a ECB se nějak domluví a vlastně úplně nejvíc nejlíp bude, až zavedeme euro. Peníze stát potřebuje na úřady, dotace, pobídky a takzvané investice – třeba propagaci českých ryb, brambor nebo cyklistiky. V zájmu všech občanů také vláda podporuje různá sdružení proti rasismu a nenávisti a toleranční aktivisté se již nemusejí bát, že by neměli co jíst, protože jim za jejich záslužnou činnost nikdo dobrovolně nezaplatí. Stejně tak umělci, filmaři a vůbec všichni, kteří se starají o naše obveselení, kulturní obohacení a povznesení, protože kultura je prostě víc než cokoliv jiného. To si podobně uvědomuje i vedení České televize, které snad konečně prosadí plošné poplatky. Jsou spravedlivé, protože i ten, kdo nemá přijímač, se všechno dřív nebo později dozví – pokud by nezaplatil, tak je vlastně něco jako internetový pirát – a veřejnoprávní informace jsou přece nejkvalitnější, nejobjektivnější a nejpotřebnější.

Ve státě je čím dál bezpečněji – ministerstvo vnitra ve spolupráci s ministerstvem pro lidská práva  se stará o to, aby kdejaký občan nemohl mít zbraně. K čemu by mu vlastně byly, když máme policii, která pomáhá a chrání a vždy je včas tam, kde ji potřebujeme. A nikdo si nestěžuje. K bezpečnosti přispívá i registr přestupků ve spojení s obecními posudky, na základě kterých je odhaleno potenciální závadné chování občanů třeba při nakupování nebo ve volném čase. Zavedení branné povinnosti, v rámci genderové vyváženosti naštěstí i pro ženy, zabrání tomu, aby se mládež flákala, a udělá z kluků i holek pravé muže, kteří dokážou poslouchat rozkazy a blbě nekecají. Zbývá ještě úspěšně dokončit válku proti drogám, ale to naši ministři taky zvládnou, i když to bude těžké a drahé, jde ale konec konců o budoucnost našich dětí.

Čeká nás ještě dlouhá cesta, než bude absoltuně nejlíp. Kurz, který určili naši moudří vládci, je však správný, tím si musíme být jistí. Možná by bylo dobré vymyslet nějaký způsob, jak jim vyjdářit své díky. Co například pouliční průvod vděčných občanů s mávátky a transparenty – třeba někdy na jaře, kdy už je teplo – navrhuji prvního máje…

Zbavme se svého socialismu

10_img

V České republice uplynulo pětadvacet let od okamžiku, kdy už není oficálně socialistická, což bylo minulý měsíc více či méně důstojně oslaveno. Máme zde nyní svobodu a demokracii a můžeme se svými životy nakládat, jak uznáme za vhodné.

Socialismus, přesto, že vedoucí úloha jedné strany již není státním náboženstvím, však stále přetrvává v mysli mnoha lidí. Mnozí o tom patrně ani sami něvědí. Není se čemu divit, pětadvacet let je krátká doba na změnu paradigmatu, které vytvořily čtyři desítky let komunismu. Není nic neobvyklého slyšet dnes někoho říkat, že bohatí by měli mít vyšší daně, že stát by měl lidem dát práci nebo že majitelé firem vykořisťují zaměstnance. I lidé, kteří se považují za odpůrce komunismu, tak nahrávají tomu, aby se nám socialismus vrátil oknem, poté co byl vyhozen dveřmi. Tentokrát bez vedoucí úlohy strany maskovaný za solidaritu s chudými a slabými. S nedostatkem hlubšího vhledu do problému, který je řešen nějakou státní regulací nebo dotací, tito lidé tleskají řešení, jenž často onen problém jen kosmeticky uhladí, zatímco způsobí jiný a u toho poškodí všechny. Typickým příkladem je minimální mzda a její zvyšování. Cílová skupina tohoto opatření je ráda, protože dostane o pár set korun měsíčně více. To, že tyto peníze zaměstnavatelé musejí promítnout do nákladů, zvýšit ceny a případně propouštět, již málokdo domyslí. Důsledkem je zástup nezaměstnaných pobírajících místo zvýšené minimální mzdy příspěvky od státu, které zaplatí všichni. Reálný příklad vidíme aktuálně v Německu. Skalní zaklínači bohatých mohou namítnout, že hrabivý zaměstnavatel nemusí přece tolik vydělávat. Nemusí, ale pak taky může s podnikáním seknout. S ním přijdou o práci i všichni zaměstnaní.  Není třeba se dělit na levici a pravici, abychom odhalili nesmyslnost státních zásahů, stačí použít zdravý selský rozum. Registrační pokladny, měsíční přiznávání DPH, centrální registr účtů a další podobná opatření jsou ze stejné kategorie – posílí moc státu, zvýší nezaměstnanost a utlumí podnikání. Přibude úředníků a zvýší se státní výdaje. Nikdo se nebude mít lépe.

Socialismus je přítomen také vždy, když se prosazuje zákon přenášející zodpovědnost z občana na státní správu a zavádí trest za neuposlechnutí. Někdy to není patrno na první pohled, protože změna je předkládána jako ochrana nás samotných. Problém je v tom, že čím více učíte člověka spoléhat se na stát, tím méně se stává zodpovědným sám o sobě. A také v tom, že trest je nejméně účinným výchovným prostředkem.  Jak naučíte dítě, aby chodilo bez pádu, když se bude neustále držet vaší ruky? Tím, že jej zpohlavkujete, kdykoliv klopýtne? Nejlépe je to vidět na dopravních zákonech. Máme bodový systém a jedny z nejvyšších pokut v Evropě, vyhlášky a zákony týkající se řidičů přibývají, přesto nejezdíme bezpečněji. Chodcům bylo nařízeno nosit reflexní prvky – jaký konkrétní dopad to bude mít na jejich zodpovědnost? Dovolím si odhadnout, že opačný. Člověk vybavený svítivou cedulkou získává pocit, že se mu nemůže nic stát, a opatrnost snáze hodí za hlavu. Je to možná maličkost, ale princip zůstává stejný.

Dalším z průvodních znaků socialistického uvažování je nenávist k bohatým, lépe řečeno všem, kteří jsou schopni vydělat větší množství peněz než průměrná populace. Na ně je pohlíženo skrz prsty, jakoby svou prosperitou ukusovali z koláče blahobytu ostatním. Kdokoliv si dovolí koupit luxusní automobil, stává se veřejným nepřítelem a nejspíše podvodníkem. Přičemž se zapomíná, že cesta k bohatství bývá mnohdy rizikem a většinou znamená nějakou investici – ať už čas nebo peníze – a v neposlední řadě dává práci řadě lidí. Zapomínáme, že i nákup toho auta dal práci lidem. I dům, který si bohatý člověk koupí, musí někdo postavit.  Když americká vláda v roce 1990 zavedla daň z luxusu, která se vztahovala na prodej jachet, očekávala, že vybere více na daních. Opak byl pravdou – vybralo se méně, potenciální kupci rezignovali nebo si jachtu pořídili v zahraničí. Některé jachtařské firmy zkrachovaly a lidé přišli o práci. Ještě zrůdnější je aktuálně připravovaný zákon o prokazování původu majetku, který vytváří presumci viny a dělá ze všech občanů potenciální zločince. Nepoctivci si jako vždy najdou cestu, jak se mu vyhnout, pro ostatní to bude signál, že Česká republika je země, kde není dobré pobývat ani podnikat. Veřejnost však zákon podporuje, protože na mušce jsou bohatí. Pokud však budeme pokračovat tempem, který nastolila současná socialistická vláda, bude naše republika zemí úředníků, nezaměstnaných a zaměstnaných v Agrofertu.

V socialismu všichni prohrávají, nikdo nevyhrává. Chudí nezbohatnou, pokud bude stát dusit podnikatele, vybírat více daní a najímat více úředníků. Chudí zbohatnou, pokud se přestanou spoléhat na stát, aktivně zvýší svou hodnotu na trhu práce a soukromý sektor bude prosperovat. Chce-li stát efektivněji vybírat daně, ať je sníží a omezí své výdaje – ať zruší nepotřebné úřady, zjednoduší agendu a neplýtvá vybranými prostředky na nesmyslné akce jako Ryba domácí. Ať nechá soukromý sektor dýchat a prosperovat. Chce-li stát zodpovědné občany, ať je nechá více spoléhat se na sebe samotné místo na bobtnající svazky zákonů.

Přestaňme závidět bohatým a raději se inspirujme. Zaměřme se na vlastní dovednosti a jejich zlepšování místo volání po dalších regulacích. Přestaňme pobízet stát, ať nám zajistí pracovní místa a zlepší životní standard tím, že někomu jinému sebere plody jeho práce. Přestaňme věřit, že peníze kazí charakter, a spíše se soustřeďme na to, aby náš charakter byl lepší bez ohledu na výši konta. Začít může každý u sebe. Budoucnost každého jednotlivce je v jeho rukou, neodevdávejme ji dobrovolně státu s pocitem, že ten to nějak zařídí.